THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Švédski NOSTRADAMEUS sa medzičasom vypracovali medzi známejšie pojmy na speed metalovom poli, za čo môžu vďačiť najmä úspešnému turné s EDGUY. Zdá sa, že šťastie hrať so známymi kapelami ich neopúšťa. Rok 2003 sa pre nich nesie v znamení koncertov s HAMMERFALL a MASTERPLAN a popri tom im vychádza aj tretí album. Ten sa však, zatiaľ, na pulty cédečkární nedostal a tak si pripomenieme ich debut spred troch rokov.
Tie mená v úvode som nespomenula len tak pre nič za nič. Ako to už u väčšiny dnešných speedových formácií býva, pokusy o vlastný, aspoň v niečom originálny výraz sa strácajú pod nánosom inšpiračných vzorov. V tomto NOSTRADAMEUS naozaj nezaostávajú. Už po prvom vypočutí som postrehla edguyovské postupy tiahnúce sa všetkými jedenástimi skladbami. Pohľad do booklety ma v tom len utvrdil. Čo možno čakať od zabehnutého producentského tandemu Wasko – Allendörfer, podieľajúcom sa na skvelom počine „Vain Glory Opera“? Naviac, ak kapelku zastrešuje vydavateľstvo AFM Records. Druhým silným vplyvom sú ich krajania – templári, čo sa nedá prepočuť hlavne v zborových spevoch napr. v „The Vision“ alebo v „The Crown’s Inn“. Vrcholom vykrádačstva je posledná skladba „One For All, All For One“ s kladiváckym klišé refrénom a sammetovým hudobným sprievodom. Musíte uznať, že takáto kombinácia nemohla neosloviť Joacima Cansa. Škoda, že na cédečku chýba nálepka informujúca o zmienenom duete. Album by sa hneď lepšie predával...
O hráčskych kvalitách muzikantov z NOSTRADAMEUS nemožno pochybovať. Ako celok vyznieva „Words Of Nostradameus“ dostatočne chytľavo, ale iba dovtedy, kým sa dokážeme povzniesť nad speedové klišé. Niekedy samotná rýchlosť gitarovej dvojice podfarbenej klávesami akoby poškodzovala výsledný efekt. Skladby postrádajú rozmanitosť, miestami sa v nich stráca nosný, melodický riff a veľké mínus predstavuje aj nasilu naťahovaná minutáž. V prípade pomalej „Without Your Love“ by sa dalo hovoriť o náznakoch originality, najmä čo sa týka spevu, ale nezmyselné opakovanie refrénu spôsobí, že nabudúce skladbu zľahka preskočíte. Najlepšou vecou na albume je pre mňa jednoznačne šestka „Master Of The Night“ – power metal s výletmi do melodického speedu. Aj spevák sa snaží udržať power metalový feeling, hoci jeho hlas je typicky melodický. V skladbách „Out Of This World“ a „Nightmare Prophecy“ síce v istých pasážach pripomína Fabia Lioneho, ale vo všeobecnosti sa jeho výkonu nedá nič vytknúť.
Sympatické na NOSTRADAMEUS je, že sa zaobišli bez veľkolepých klávesových aranžmánov a sústredili sa na priamočiarejší speed. Ten je síce inštrumentálne zvládnutý na jednotku, ale čo je to platné, keď sa v celom diele nevyskytujú hlbšie a hlavne originálnejšie momenty?
Sympatické na NOSTRADAMEUS je, že sa zaobišli bez veľkolepých klávesových aranžmánov a sústredili sa na priamočiarejší speed. Ten je síce inštrumentálne zvládnutý na jednotku, ale čo je to platné, keď sa v celom diele nevyskytujú hlbšie a hlavne originálnejšie momenty?
5 / 10
Freddy Persson
- vokály, basa
Jake Fredén
- kytara, klávesy
Erik Söderman
- kytara
Gustav Nahlin
- bicí
1. Words Of Nostradameus
2. The Vision
3. Out Of This World
4. Nightmare Prophecy
5. Without Your Love
6. Master Of The Night
7. Black Fate
8. The Crown’s Inn
9. Resurrection
10. Brother In Chains
11. One For All, All For One
The Third Prophecy (2003)
The Prophet Of Evil (2001)
Words Of Nostradameus (2000)
Vydáno: 2000
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 46:16
Produkce: Jake Fredén, Freddy Persson
Studio: Gain Studios – Göteborg, Finnvox
Jaaa schnella ist gutte :))
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.